Jaroslav Šaroun

Český klavírista, skladatel, pedagog a dlouholetý člen České filharmonie.
Jeho otec byl amatérským houslistou, který hrál také ve smyčcovém kvartetu se skladatelem Radimem Drejslem.
Od osmi let hrál na klavír. Později mezi jeho pedagogy patřil Václav Drnec a na Pražské konzervatoři Taťána Kubáňová. Obor kompozice absolvoval u uznávaného skladatele Miloslava Kabeláče. Na hudební fakultě AMU pokračoval u Emila Hlobila a Václava Dobiáše.
Je po něm pojmenována planetka Šaroun (8557), která byla objevena z hvězdárny v Ondřejově 23. července 1995.
Po absolvování AMU nastoupil na presenční službu u AUS VN. Po tříletém působení u taneční složky souboru přešel na Státní konzervatoř, kde v hlavním úvazku setrval 12 let. Od roku 1966 korepetoval (do r. 1982 jako externista) v dirigentských třídách Akademie múzických umění v Praze u Bohumíra Lišky, Aloise Klímy, Václava Neumanna, Radomila Elišky, Josefa Kuchinky, Františka Vajnara, Tomáše Koutníka aj., později i na katedře zpěvu a operní režie. Na AMU dodnes působí na oddělení klavírní spolupráce. V roce 1999 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Spolupracoval s orchestry, zejména Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Roku 1976 ho Václav Neumann přivedl do České filharmonie, kde se po roce 1990 stal jako hráč klávesových nástrojů řádným členem a působil zde do r. 2012 (celkem tedy 36 sezón). Pracoval tak jako hráč orchestru, sólista i korepetitor s mnoha dirigenty a nabyté zkušenosti mohl zúročit také v pedagogické práci.
Spolupracoval s mnohými instrumentalisty, především ale s pěvci (pravidelně nejvíc s Bernardou Fink, Dagmar Peckovou a Michiyo Keiko ). Je pravidelným doprovazečem Karlovarské pěvecké soutěže.
Jeho absolventská práce - Symfonie v podání orchestru FOK za řízení Zdeňka Košlera byla převzata Českým rozhlasem. Na Pražském jaru zazněla Světla (PKF za řízení Zbyňka Mülera), opět pak v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie (PKF s Jakubem Hrůšou). Český rozhlas nahrál jeho Sonátu pro violu a klavír (Lubomír Malý) a Písně na slova Torquata Tassa (Roman Janál). Nejvíce posluchačů měl při skladbě mužů na Spartakiádě 1980.
Protiváhou jeho hudebních aktivit je mu včelařství.